Z pohoří, z nichž čpí prach,

z mlh, co jsou v nás,

do nížin zrození

sestoupit je čas.

Až dveře otevřu

doma na stráni,

pak nebudu už vám

bratrem ve zbrani.

Jak přežít ohněm křest

a bitvy žár,

do ještě horších jít

skrz hrůzu a zmar?

Vím, mohlo být i hůř,

zůstat na to sám.

Mí bratři ve zbrani,

dík, že vás tu mám.

Tak mnoho sluncí je.

Světů je ještě víc.

V našem se bojuje.

V něm jdeme smrti vstříc.

Jde slunce do pekel

a měsíc má hlad.

Než sáhne po nás smrt,

chci sbohem ti dát.

Otázku ze dlaní

čte měsíční svit.

Proč s bratry ve zbrani

se musíme dál bít.

Z pekla první světové války se nevrátilo asi 300 000 vojáků z Českých zemích, kteří nezradili přísahu, Císaře a Vlast!

Kniha zemřelých - digitální knihovna

Kniha zemřelých - digitální knihovna MO

(nástupcem 8. střeleckého pluku byl 5. pěší pluk Praha TGM)

www.digitalniknihovna.cz/

kramerius.army.cz/

V sekci "Hřbitovy a pietní místa osmáků" se pokoušíme mapovat hřbitovy i jednotlivé hroby vojáků LIR 8 Praha.

Rakousko - uherská armáda se snažila již od počátku války podrobně evidovat ztráty vojska. Článek na toto téma můžete číst níže.

VHU valecne ztraty RU soupisy + návod HaV 2_2014.pdf

Jako první je zde uveden vojenský hřbitov u obce Sukov na východním Slovensku

( okres Medzilabocre ). V tomto prostoru byl pluk nasazen na jaře 1915.

Neúplný seznam ( kliněte níže ) pochovaných vojáků LIR 8 Praha na hřbitově nedaleko obce.

Některé fotografie a materiál tento nám poskytli kamarádi z KVH Beskydy Díky

Szukov - Karpaty Excel.xls

Srbsko, hřbitov ve vesnici Grk (dnes Višničevo)

Hřbitov ve vesnici Grk, zde by mělo být pohřbeno přes 4000 převážně českých vojáků. Ve vesnici byla umístěna mobilní záložní nemocnice VIII. sboru a 900 zemřelých z této nemocnice bylo pohřbeno na obecním hřbitově + padlí !

Nemocní v Grku*11
    Kdykoliv dostanu noviny do rukou, dočítám se, jak ranění přijati jsou v Praze, jak přivítáni jsou a lid, který je vítá, nepředloží si ani, jak vypadá první převaziště za linií. Do Grku*11, dosti velkého, na břehu ležícího města, dorazili jsme za parného, zaprášeného(?) dne před polednem. Znamení červeného kříže hlásala hned u prvého domu, že jsme v místě, kde sta a sta ubožáků očekává lékařské pomoci. Přijeli jsme na náměstí a kam jen oko spočinulo, všude jen viděti kříž v bílém poli. Dům za domem, ulice za ulicí, zkrátka celé město proměněno v jednu velkou nemocnici. Každý dům označen jest, kolik nemocných, těžkých či lehčích zraněných odpočívá zde, neb k jakému účelu dům ten slouží. Nejprve, kam přišel jsem, byla bývalá škola. Jednopatrové stavení, zezadu zahrada. Průčelí domu smutné, jak ukazoval by, co smutku se uvnitř tají. Při vchodu, hned napravo, vešel jsem do místnosti, dlouhé a široké, která svědčila tomu, že dříve používáno bylo jí k jiným účelům. Kol stěn a třemi řadami uprostřed na zemi leží slamníky, na kterých spočívají naši ranění. Jsou to vesměs Češi, kteří při pokusu přejít řeku Sávu byli srbskými šrapnely zraněni. Jest zříti mladé i starší již, a každý jak otázku by na rtech měl, co s ním díti se bude. Ten hlavu, onen nohu, tam celé tělo zabaleno jest do obvazů, na které množství much usedá. Nemluví ani nenaříká žádný, jen tlumené vzdechy a tichý pláč zaslechneš při bedlivějším pozorování. Prošel jsem po tiché světnici a stoje u dveří, obracím se a přehlížím celý sál. Co bídy, co hrůzy je zde zříti. Vkráčím do druhé místnosti, kde kněz udílí poslední pomazání. Klečí u mladého hezkého hocha, drží ruku jeho ve své a líčí mu, co ještě život, až uzdraví se, mu přinese. Hoch ten usmívá se, jak úplně zdráv by byl - a ráno, když vešel jsem dovnitř, dávají jej do nosítek mrtvých. V této chvíli vzpomněl jsem, jak asi děvče jeho, hezké a milé, tak jak on, modlí se, by Bůh odvrátil od něho vše zlé, by navrátil se k ní a uskutečnil, o čem tak často rozmlouvali, by šťastnou ji učinil.
    Starší rezervisté, každý zajisté otec několika dětí, a zde leží, opuštěn, vyhublý na špinavém lůžku a ráno 2-3 z ubožáků schází. Za městem, na hřbitově, denně ukládají ty, kteří ještě před krátkým časem plni života a zdraví, při vzpomínce svých drahých žili. Operační sál. Již od včerejšího odpoledne slyšeti je rány z pušek, do kterých mísí se, jak chtělo by důrazu vždy dáti, dělo. O 9 hod. dopoledne přijely vozy s raněnými. Malý lehký vozík, slamou vystlaný, na kterém spočívají 3-4 ranění. Někteří lehčeji, však přece jen těžce zranění, hledí kolem a první prosba jeho jest - cigaretu. Těžcí marodi leží nehybně, oči zavřeny, bledí, že myslíš, mrtvoly snad veze. S účastí hledím na ně. Každý v obličeji zarostlý, nemyt, zaprášen, a tak vidíš, jak ruka, černá od prachu, zbarvena je usedlou krví. Vůz za vozem předjíždí před operační sál, sluhové s nosítky přijdou a zraněného přenesou.
    Některý, který dříve se smrti podobal, při doteku se probouzí a bolestí jen se svíjí. Kolik ran který utrpěl! Lehčeji zranění přichází sami a nyní nastává lékařům práce. Na nosítkách všichni těžce ranění, jeden za druhým, prosí, by mu pomohli, neb ukončili jeho muka. Však lékaři nemohou tak rychle, jak žádoucno by bylo, pokračovati. Hledím chvíli a pozoruji, jak bez ruky, nohy odnáší raněné do domů, kde probouzí se každý - mrzákem. O obyvatelstvu zdejším, ač též slovanském, nemohu jinak se zmíniti než s pohrdáním. Násilím musili vypuzeni býti ze světnic, násilím musila býti jim vzata sláma, na které nemocní spočívají, a třebaže ničeho ku práci nemají, prstem nehnou, by ubožákům jen vody přinesli. Jak u nás s nadšením řídí lazarety, jak připraví je, by nemocným celého a všeho pohodlí se dostalo!
22.9.
    Přes 10 dnů jsme již v Grku*11. Co nemocných a jak různě raněných viděl jsem již tyto dny. V dopise z Prahy četl jsem, jak veseli jsou nemocni, když převáží je z nádraží do nemocnic. Však kdo vidí tady raněné, někdy až k pláči jest, kdy otec několika dětí v cizině loučí se s životem. Přes 400 leží jich již na zdejším hřbitově.

Někteří z pochovaných vojáků LIR Nr. 8 na hřbitově Grk (dnes Višničevo) :

Inf. TROUSÍLEK Josef

Inf. BANMANN Anton (Atonín)

Pohled na západní rameno řeky Driny a ostrov Samuroviča Ada, právě zde svedly 12. srpna 1914 jednotky VIII. sboru těžké boje se Srby při přechodu řeky. Fotografie z výpravy z roku 2014, přesně 100 let od těchto tragických událostí. (autor Hynek Domalíp)

Pohled na řeku Drinu, v místech, kde se odehrál 9. září 1914 největší masakr českých vojáků ( včetně IR 102 a LIR 8 ) v srbském tažení!!

Situační mapa 42. zeměbranecké brigády (21. zeměbranecké divize) ze dne 10. 9. 1914. Zde je možno viděti posice na Drině v tento den plus v týlu vesnici Grk s hřbitovem českých vojáků.