Česká zeměbranecká tělesa

    Sestávala ze dvou Českých zeměbraneckých divizí a řady pluků zařazených do svazků divizí v jiných zemích ( Horní Rakousko, Halič) a představovala jisté české vojsko nacházející se trvale na teritoriu zemí Koruny české. V míru fungovaly vyšší velitelské stupně jako tzv. zeměbranecká teritoriální velitelství, a to ( stav roku 1913 , národnostní složení v procentech, Č – Češi, N – Němci) :

Zeměbranecké teritoriální velitelství Praha

• velitel VIII. Armádního sboru, zeměbrany a velící generál – gen.jezd.Artur Gisel von Gieselingen
• doplňovací okresy Cheb, Beroun, Praha, Benešov, Písek, České Budějovice a Jindřichův Hradec
• 21.zeměbranecká pěší divize Praha
•                      41. zeměbranecká pěší brigáda Plzeň ,
•                             6.zeměbranecký pěší pluk  Cheb ( N 97)
•                             7. zeměbranecký pěší pluk  Plzeň (Č60)
•               42. zeměbranecká pěší brigáda Praha
•                             8. zeměbranecký pěší pluk  Praha (Č95)
•                             28. zeměbranecký pěší pluk  Písek (Č79)
•                             29. zeměbranecký pěší pluk  České Budějovice (N54)
•                      21.zeměbranecký houfnicový oddíl 

• 26.zeměbranecká pěší divize Litoměřice 
• Velitel IX. Armádního sboru a zeměbrany gen.Lothar Hortstein 
• Doplňovací okresy Litoměřice, Chomutov, mladá Boleslav, Hradec Králové, Jičín, Turnov, Čáslav a Vysoké Mýto
•               51. zeměbranecká pěší brigáda Vysoké Mýto
•                    11. zeměbranecký pěší pluk  Jičín (Č63)
•                            12. zeměbranecký pěší pluk  Čáslav (Č87)
•                            30. zeměbranecký pěší pluk  Vysoké Mýto (Č68)
•                     52. zeměbranecká pěší brigáda Litoměřice
•                            9. zeměbranecký pěší pluk  Litoměřice (N86)
•                            10. zeměbranecký pěší pluk  Mladá Boleslav (Č95)
•               2.zeměbranecký hulánský pluk Vysoké Mýto
•               26. zeměbranecký houfnicový oddíl

Moravské zeměbranecké pluky byly zařazeny ve dvou divizích mimo území markrabství:

•  46. zeměbranecké pěší divize Krakov
•                             15. zeměbranecký pěší pluk Opava (Č18)
•                             13. zeměbranecký pěší pluk Olomouc (Č64)
•                             31. zeměbranecký pěší pluk Těšín (Č33)
• 13. zeměbranecké pěší divizeVídeň
•                              25. zeměbranecký pěší pluk Kroměříž (Č83)
•                              14. zeměbranecký pěší pluk Brno (Č64)

Celkový počet 15 zeměbraneckých pěších pluků v Čechách a na Moravě představoval hodnotu 3 pěších divizí.

    Za války přibyly k těmto zeměbraneckým tělesům horské a domobranecké jednotky ( vojáci tzv. třetí výzvy), číslované podle zeměbraneckých pluků, pocházejících ze stejných doplňovacích velitelství. Všechny zeměbranecké jednotky nesly od jara 1915 název Střelecké.

Praha vojenská

    V moderním smyslu slova byla stálá vojenská posádka v Praze umístěna v roce 1621 na Vyšehradě z příkazu Albrechta z Valdštejna po potlačení stavovského povstání. Po dlouhou dobu se ale jednalo o části různých pluků, které se zde nacházely dočasně, často pouze v době vojenského ohrožení či válečného tažení, a po určité době odcházely do jiných posádek habsburské monarchie. Stálejší dislokaci je možné zaznamenat až ve 2. polovině 19. století, po uzákonění všeobecné branné povinnosti a stanovení trvalých doplňovací obvodů pro jednotlivé útvary císařské armády. Po prohrané prusko-rakouské válce byla obnovena divizní velitelství, zrušená z úsporných důvodů v roce 1859. V Praze se tak od roku 1867 nacházela tři divizní velitelství, z nichž v roce 1870 odešlo do Josefova velitelství X. divize a v roce 1872 se velitelství XIX. divize přesunulo do Plzně. V Praze až do roku 1914 setrvalo pouze velitelství IX. divize, kdy bylo odesláno i s podřízenými útvary na srbskou frontu. Před vypuknutím války byla v posádce dislokována i velitelství brigád nacházejících se v bezprostřední podřízenosti velitele sboru, jako např. 1. jezdecké brigády a 8. polní dělostřelecké brigády. Z útvarů, které byly doplňovány Doplňovacím okresním velitelstvím Praha, můžeme např. uvést proslulý 28. pěší pluk (založen 1698), jehož mnoho příslušníků se v dubnu 1915 dostalo na ruské frontě do zajetí a pluk byl pro výstrahu rozpuštěn. V roce 1914 se ale nalézal v Innsbrucku, zatímco v Praze sídlily některé prapory pěších pluků 11 (doplňován z Písku), 73 (doplňován z Chebu), 91 (doplňován z Českých Budějovic) a 102 (doplňován z Benešova). Od roku 1894 se v pražské posádce rovněž nacházelo velitelství 21. zeměbranecké divize, kterému mimo jiné podléhaly zeměbranecký pěší 8 a zeměbranecký dělostřelecký pluk 21, dislokované rovněž v Praze. V pražské posádce se ovšem nacházela celá řada jiných útvarů.

    Sídlem nejvyššího vojenského teritoriálního správního orgánu se Praha stala počátkem 18. století. V roce 1706 zde vzniklo Generální vojenské velitelství pro Čechy. Zmíněné velitelství bezprostředně podléhalo vídeňské dvorské válečné radě a jeho úkolem bylo spolupracovat se zemskými úřady a zásobovat vojska rozmístěná v Čechách. V tomto období ještě nedisponovalo velitelskými pravomocemi vůči útvarům na jeho teritoriu. V roce 1849 se uskutečnilo přejmenování generálního velitelství na Zemské vojenské velitelství pro Čechy a podřízení III. sborovému velitelství v Terezíně. V letech 1853 až 1856 bylo zemské velitelství dočasně zrušeno a jeho agendu převzalo velitelství 1. armádního sboru, dislokované v Praze od roku 1853. Samostatný teritoriální úřad byl obnoven v roce 1856, kdy se vytvořilo velitelství 1. armádního sboru – Zemské generální velitelství pro Čechy. V daném případě se již jednalo o vyšší velitelství, které disponovalo nejenom správní působností, ale i velitelskými pravomocemi vůči útvarům rozmístěným na jeho teritoriu. Uvedené velitelství podléhalo Vrchnímu armádnímu velitelství ve Vídni, které v roce 1860 nahradilo říšské ministerstvo války. V roce 1867 následovala další reorganizace a funkci vyššího teritoriálního orgánu nadále plnilo Generální velitelství pro Čechy. Svoji činnost ukončilo koncem roku 1882 a počátkem následujícího roku bylo území Čech rozděleno mezi pražské 8. sborové velitelství a josefovské 9. sborové velitelství. Sborové velitelství v Praze setrvalo až do vypuknutí 1. světové války, kdy odešlo na srbskou frontu. Jeho povinnosti vůči příslušným vojenským útvarům až do konce války vykonávalo Vojenské velitelství Praha.

Praha vojenská 1913 - 1914

• Velitelství c. a k. VIII.armádního sboru
• Velitelství a jednotky 9.pěší divize
• Velitelství 17. a 18. pěší brigády
• 1.jezdecká brigáda
• 8.dělostřelecká brigáda
• štáby pěších pluků č.11, 73, 91 a 102
• náhradní prapor 28. pěšího pluku
• 23. dělostřelecký pluk
• 8.dělostřelecký houfnicový pluk
• 8.oddíl těžkých houfnic
• 3. sapérský prapor
• 8. vozatajský divizion
• Velitelství 21. zeměbranecké pěší divize
• Velitelství 42.zeměbranecké pěší divize
• 8. zeměbranecký pěší pluk
• 21.zeměbranecký houfnicový oddíl

Landwehrinfanterieregiment Nr.28 Pisek 2. Kompagnie, 1903

 příslušníci 14.zeměbraneckého pluku Brno

 vojáci 11.zeměbraneckého pluku Jičín

zeměbranci 10. pluku Mladá Boleslav

příslušníci 30.zeměbraneckého pluku Vysoké Mýto

vojáci zeměbraneckého pluku č. 25 Kroměříž, 1914

     Lamdwehr Nr. 9 litoměřice